Geometrie prázdnoty

Do ticha spadla všechna slova

po starých cestách už nemůžeš jít

zpěv umlkl a ty zkoušíš znova

tu změnu nějak pochopit...

 

Když na rozpálenou kůži

dopadne hora ledu

to potom tvé srdce

už zachránit nedovedu.

 

Když sliby propadnou sítem dnů

horkost se nerozplyne

a v zrcadlech plamenů

šance jsou vždycky jiné

 

čekáš a žasneš, jak změnit se může

zázrak dotyku dvou srdcí

objetí vpálená do tvý kůže

neskutečný pocit....

 

v prázdném víkendu jak vlnolam

s příchutí kovu na špičce jazyka

beze směru plápolám

a dělám, že se mě to netýká.

 

Platíš možná za cizí hříchy

a nejsou to drobný, co máš položit

zapřísahá hlásek tichý

"takto už nechci žít"...

 

Hrot skály hluboko v kýlu

ta cesta měla být poslední

teď sbíráš poslední sílu

k záchraně nejen v tomto dni.