Naděje prý mnoho neváží

*

hvězdář v maringotce přebýval
peřiny měl zbytečné
a létavice místo postele
starý když kalamář otvíral
psal si
znavený jak ranní nádraží
..naděje prý mnoho neváží..
divný ho oheň stravoval
jedno slůvko
a láska řekla – mluvko-
tak zvyky zapnul na knoflík
vesmír pověsil na hřebík
a se vztyčenou hlavou
nastavil pro dluhy dlaně
pak viděl
hvězdy chvět se zmateně
však co mu zbývá
je ani lásku
na řetěz nepřiková
dal na pospas všechen svůj čas
hvězdář
co i ve snáři
své naděje hledal a těžce zvážil


*