Odlitek v éteru

*


jednou až mne spolkne hlubina
a tvář bude bez krve
v ten jeden jediný okamžik
kdy se živly dotknou duše
nechám písmenka bloudit v éteru

pro Tebe

sebevíc bych chtěla
nedokážu říct pak už nic
zůstane jen odlitek myšlenky

snad mluvila jsem divně
(ne)způsobně
však i beze slov
vkládala sebe mezi řádky
podle zásluh dýchala svět
a neznajíce pravé ceny
daný rozdávala dar
ale já ho milovala a ctila
i s očima kulhavýma
hříšně se za něj bila
proti osudu útočila
každičký vjem svědomitě si prožila
nejhorší noční můru
i sladkou něhu

neřeknu sbohem

víš
navzdory živým pokladům
chci svůj mramor jednou zpět


*