Soud

 

Panenko má, čeho se bojíš,

skoro tě líbám,

a ty sotva stojíš.

Bojíš se anděla,

bez křidel, bez perutí,

jsem anděl zatracený,

možná bezcenný.

 

Nebojíš se však mne, nýbrž sebe.

Bojíš se své lži a duše,

co svedla tebe, nikoli mne.

To mne si ublížila...

Proč o mne se nebojíš?

Kdy jsi ho prvé uviděla,

a proč mne už nezlomíš?

 

Vím: Láska co je ti nespravedlivá,

není láska, není cit.

Je to jen možnost,

jak být víceméně zbit.

"A přeci rád tě mám,

však já jsem malý pán"

Boží hněv a plameny pekelné.

Žádné slitování a city falešné.

Až před soudem poklekneš a naposledy polkneš,

nikdo ti nepomůže panenko, v popel lehneš.