Přišel ten výjimečný den,
celý sluncem je prozářen.
Každý se těší ven,
jen ty se těšíš sem.
Do školních lavic,
mezi čtyři stěny.
Ostatním je na nic,
jen ty zadržuješ steny.
Jde k tabuli,
je jak krásný sen,
má nádherné svaly
něco ho bolí v tenhleten den.
Má pomoc náladu mu zvedá,
plody jiná však sklízí,
má tvář je možná moc bledá
a tělo moje tak snadno zmizí.
Zase zbyl mi jen krásný sen,
s ním další šedivý den
a bolest ta stále bolí,
však ukryta v srdci je jen.
V téhle fázi se věnuj raději zdokonalováním se v poezii, pak řeš hormony.
28.09.2013 12:15:07 | jezevec.edward
To snad nemyslíš vážně, maličká?:D :D
k tomuhle se ani nedá napsat konstruktivní kritika, kategorie=říkanky
vybavil jsem si fronty na oběd na ZŠ a naivní princezny ve cvičkách.
28.09.2013 12:14:04 | jezevec.edward