Mrtvá láska
Mrtvá láska
Zbitá láska
dýchá mělce
v půli praská
plive krev.
Jak vážka
jež urvali jí křídla
tiše mlčí
ve své bolesti
v rohu místnosti.
Potichu šeptá
"prosím, nedej mně"
než podrážka boty
rozdrtí naděje.
Pak zlomená
vyhozená k odpadkům
bez práva na život
oči nechá krkavcům.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Taky přeju lepší časy, ať můžeš další báseň začít třeba tím, že..
Živá láska
dýchá měkce
minula své časy zlé..
;)
18.10.2013 01:04:58 | Sýkorka07
Děkuji, snad třeba přiletí na křídlech vlaštovek s jarem.. Zdá se to sice jako věčnost, ale každá bolest jednou ustoupí. Jsem ráda, že tady mám človíčky plné sounáležitosti, i přes to, že jsme se nikdy neznali..
18.10.2013 06:47:14 | Lissa
