V síti

Ze zoufalých věcí děláme zoufalé činy,
pak přichází pocit viny.
Jsme snovači,
co si pletou osud života
ve vrcholcích stromů,
pod okny bohů.
A Ďábel jak had nás olupuje,
o naše čisté duše,
do kterých vpluje
a nechává nás ochutnat
jablko sváru.
Jsme semena života,
která bloudí tmou,
když hledají světlo,
aby mohla rozkvetnout
než zas přijde temno.
S pocitem zhýralosti,
kdy maříme svou života niť,
otupěle sedíme
a sledujem síť,
do které jsme uvrženi
a ve které zemřeme
ať jsme z bahna
nebo kamene.