martiniem...

vzduch voní
po přezrálých mandlích
a sytí mé chřípí
sluch loká tirády zimy
a chlad má v sobě říz
těžkého vína
co neomamuje ale jitří

ve skalní stěně
obklopená vápencem
v křivkách stezka
láká šestým smyslem
kdysi tudy chodívali
i Éros s Diem

vezmi zažehlou lampu
a o půlnoci dojdi k vodě
poklekni
a ve světle knotu
pohlédni na hladinu
objeví se tvář
co tě bude provázet životem