ZHRZENÁ

Anotace: Původně jsem si chtěl jen tak pro sebe zkusit načrtnout něco laskavo-humorně parodického s použitím občas nadužívaných klišé. Múza se vzepřela a našeptala mi cosi úplně jiného. Já za to nemůžu, jen jsem zapisoval – nic adresného v tom ale není.

 

              ZHRZENÁ

 

 

Ďábel ti ukousl špičku jazyka

zalyká se tvou krví

zatímco se mu snažíš nasadit

křídla motýlí

Nehty mu vyrýváš

své jméno do hýždí

 

Jeho dlaně mažou tvé oční stíny

prsty tvrdnou v sadu ostrých pastelek

jež pronikají tělem

až pod lebeční kost

 

Pak zanechá tě v noční samotě

pod deštěm výčitek

pršících z andělských úsměvů

tvého falešného já

 

Pokoušíš se nasadit si

aspoň ta bezprizorná křídla

V tu ránu jsi smrtihlavem

on je tvou lampou

kolem které umanutě kroužíš

abys popálená padala

vytrvale k jeho nohám

 

Tak dlouho

dokud ho bude bavit

tě odkopávat

 

Až mu nebudeš stát ani za to

napíšeš báseň

o prokletí trpitelky

 

Kolikátou už?

 

 

Praha, 14.11.2013