tisíc čirých sněhových

otisky rtů ladí s modrou
matrací kalných očí
koukej se...
padají
jedna
dvě
tři

sněží ti do hlavy
i když ji necháváš zavřenou
jedna, dvě
sto
na dně pomalu tají
a tečou

utíkají ven, protože jsi byl příliš často pryč
neznal pohlazení její nahé ruky

tři, pět.. a třeba tisíc
s každým slovem víc a víc
vybělují růžová oblaka
na kterých ses vznášel

koukáš
vidíš
ale né tak, jako dřív

oči tečou čiře dolů
srdce mrzne
plno ledu...


pro tisíc tvých pohledů

taju