Do dlaně
kostěnné,
vložím
omšelou minci,
pod kápí
přikývne
beze slov
kohosi stín,
pak na onen prám
vkročím,
jehož
dřevo je nasáté,
řekou
tou krvavou,
a každé máchnutí
převozníka,
doprovázeno
je nářkem
srdcervoucím,
život se promítá
na plátně
jež nikdy
nemělo promítače,
každá vteřina
bolesti,
rve srdce,
nemilosrdně
na kusy,
a další krůpěje
uroní
do lázně bolavé,
musím..
musím se
už
s tím srovnat,
a opět
se hluboce
nadechnout,
dříve než
ke břehu
přirazí...
v očích se ukrývá nejtajnější pravda ... pohledem do nich zvíš mnoho ...
23.01.2007 14:06:00 | Marcella