Dešťové kapky

Malují střapaté obrázky
na sklo jedoucího autobusu
Maskují slzy
na tváři nešťastně zamilované dívky
Hasí plamínky vzteku,
následku prohýřené noci.

Jedna vedle druhé tvoří nekonečno.

Někdy bych chtěla
rozprsknout se do neznáma,
tak jako dešťová kapka,
co odpoutá se z mraků,
a padá z výšky dolů, aniž by věděla kam,
nebo na koho dopadne
Zda roztříští se o střechu domu,
nebo dolétne až k zemi,
a s lehounkým plesknutím se vsákne do trávníku.

Ten pocit nejistoty a očekávání, láká a děsí.