Záře nočních rán

V meziokní
zešedlého pokoje
předu rozvolněné nitky
půlnočního měsíce
abych se na chvíli
mohla vyšplhat
zpátky k tobě
na perly Orionu

a usnout
v sametu tvé kůže
spánkem sladším než
zapomnění
s chutí polibků
a vůní bílých růží
se stuhou ovázanými
trny


v mihotavém záchvěvu
opadaných vzpomínek
přemýšlím
jak rychle vypaří se
dešťová melodie
tvého hlasu
dřív smáčející mi smysly
pod něžným okem Vegy


a mezitím
se mi jen další osamělé ráno
probudilo na víčkách
ty mi pršíš mezi řasy
a mě

svítá