Den v roce nejsmutnější

Den v roce nejsmutnější
Jsou zřejmě Vánoce

Jsi daleko od Slunce
a rozmrzlé na rybníce
rozpouští se v tuši

Černá tuš mezi ledy
to jsem já ve své duši
napořád - naposledy
žal vlnky nevysuší
ani kdybys políbila letce
ve svých snech o moruši

V bavlnce je hebce?
Probuď se!

Už prší...

* máš v oběhu soli
* u srdce - to s křídly bolí?
* až u něhy píchne
* jenom naposled vzdychne a bude klid

Zřím!
Lásku.. nechce...
Proměním ji v cín?
Rozteče se lehce
Rozprskne se před se

A to její NE!

Týrá mne a mučí
Včera jsem byl její i zítra budu…
U čí?

Na břehu hluší v davu
U silnic rožnou svíce
ve světle věčných křížů
jak v slzách při vzpomínce

v roce nejsmutnější

navlečen do havraních hávů
zmizím do vánice
na poslední
svou túru
ztrácejíce krev
pro bílou smrt
věznící mou chmuru
že jeden je den..