Zastav se!

Anotace: lidé nevidí již krásné věci, nevšímají si..Všem, třeba se trefím. Já teď dlouho neviděla, necítila, nežila. Bez myšlenek jsem se snažila mluvit.. to napáchalo více škod než mohl kdo tušit.. Tak prosím - Ty, zastav se!

Jdeš moc rychle, nic neslyšíš!
Čas Tě míjí a vůbec to netušíš.
Vteřiny necítíš, minuty nevnímáš,
hodiny a dny jediné lehce prožíváš.

Nevidíš to, co činí krásným
spoustu lidí mladých i starých.
Z pohledu nepoznáš, co chce říct
ten co s Tebou mluví, chceš víc?

Chceš slova? Úsměv nestačí snad?
Z toho vyčteš víc, než slova mohou dát.
Pohled ten Ti však prozradí
i s jemnou vráskou ve tváři,

všechno, co by jsi rád znal.
Možná však nevidíš co je podstatné
Někdy nedáváš, jenom by jsi bral!
V lásce neviné je vždy vše upřímné.

Někdy nevidíš, že má Tě někdo rád,
věnuješ se svým pocitům, jiné nechceš znát.
Doufáš, ale nevěříš, nemáš důkazy?
Ano, slib je málo - důkazy ty usvědčí.

Slova, ta Ti mnohdy ublíží,
do očí se už radši nedíváš.
Přeješ si, ať Tě nic netíží,
myslíš, že právě prohráváš.

Věř, že i zloba je důkaz lásky,
kvůli které pláčí mladé krásky.
Polibek věnuj z upřímnosti,
a dej slib věronst na věčnosti.

Tak zastav se
a prosím rozhlédni se.
Komu jsi ublížil, tomu omluv se.