Anotace: ...jednou jsem tak seděla na houpačce, všude byla tma...
Drásá mě -
osamělost člověka,
co kyne a pak přetéká.
Jsem čestným členem
této zatracené říše,
pero těžkne
však dále píše
o bláznovství a osamění,
co k nepoznání duši změní.
Jede vlak
a já mám chuť si jako rosa k ránu
lehnout na koleje.
Slyší mě někdo?
Lidé pomozte!
Z hlubin bez naděje.