Život je krutý, když ho lidé neumí pochopit

Anotace: Delší báseň o mladém muži, který ztratil svou milovanou dívku a ona si až po jeho smrti uvědomila, že se to nemohlo stát...

Když tě vidím,
jsi tak krásná,
u tebe rád sedím,
jsi tak odhodlaná!

Nemůžu ti nic vytknout,
jen chci k tobě usednout,
jenže ty jsi dokonalá,
a já ne,
proto mě asi nechceš,
a já jsem ztracen.

Nemohu bez tebe žít,
jsi ta nejlepší,
jak se asi bez tebe budu mít?
A já jsem asi nejslabší,
proto mě asi nechceš, viď?

Určitě si to uvědomíš,
až mě ztratíš,
že jsi udělala chybu,
to asi už víš,
a já chudák,
budu radši držet hubu!

Smutně odejdu pryč,
ze světa,
a tohle je zřejmě má poslední věta,
tak já jdu,
a ty nebreč.

Nemá to cenu,
truchlit na de mnou,
čas se vrátit nedá,
a já,
já půjdu do nebe a dál.

Tak se měj,
anděl se ze mě stává,
asi si to už uvědomila,
a ona mi mává!

,,Z bohem!" zařval jsem,
a, a vznáším se!
Je konec mého života,
a moje milá,
truchlí na de mnou,
a lituje,
že mě nepolíbila,
a nechodila se mnou.