Přání

Plamen opět zahořel.
Osvítil oblohu, zářil a plál.
Zas mi dveře nastevřel,
ale nepustil mě dál.

Nezlobím se, a proč taky?
Vím, že nejsem snem.
Nedokážu lapit mraky
a zmizím s dalším dnem.

Nehněvám se, už to tak je.
Přijmu pravdu zlou.
Pro mě tu není, pro ní je,
Není cestou mou.

Přeju jí to, ať je šťastná.
Vždyť má své nebe.
Vím, že nemusím být krásná,
až potkám tebe.

Nikdo mi nepatří,
nikdo tu není.
Už neberu si ostří,
zůstanu navěky ve snění.