Soulož sněhové vločky a paprsku slunce

Zapálím si svou ranní cigaretku
a propláchnu pochmurné myšlenky
vodou svěcenou
zčernalou dlaněmi lidí
zavřených v mé ohořelé rakvi
prosících o trochu popele

Můžu jim ho dát
My oba můžeme
létat bez křídel
a probouzet utopené květiny
probouzet mrtvé
do naha se oblékající
vyprchané
siluety

Zůstáváš sama...

Pláčeš pro nesnesitelnou zimu
pro nenáviděný mráz
Taková malinká
touha že by nezazářila?

Z daleka
z oblohy bílé
prosvítím Tvé líbezné tvary
Zmocníme se třpytu nenáviděné krajiny
a mrštíme jím za obzor
kde můj svět usíná

Zapálím si svou večerní cigaretku
a propláchnu pochmurné myšlenky
propláchnu Tvá očka
Vždyť...
Já jsem ten paprsek
a Ty jsi má vločka