Marníme čas

Někdy mám pocit, že se mě bojíš
přitom tvůj pohled říká,
že o mě stojíš.

Ani se nedivím, že nepřijdeš sám,
protože nevíš,
že ráda tě mám.

Vím, že se jak ledová královna tvářím
a přitom když vidím tě
tak uvnitř zářím.

Nezlob se na mě, že jsem tak nesmělá
nemohu za to,
že se mi z tebe
podlamují kolena.

Nechápu tedy, sebe samu
a i když nechci
svým chováním klamu.

Proč je tak těžké
usmát se na tebe
oči máš lesklé
a krásné jak nebe.

Tak hezké je napětí
mezi námi.
Kéž bychom mohli být
spolu sami.

Kdyby ty jiskry, co mezi námi létají
ostatní viděli
byly by svědky
jak bychom vášní k sobě
doslova shořeli.

Oba se chováme jak malé děti
čas čekáním marníme
on přitom tak letí.