Těžké je žití démonovo

Těžká jsou rána démonova,
on chodí spát za svítání.
Ze spánku ho budí luna,
nerad své sny odhání.

Vstává ztěžka, vysílený,
v bolestech a unaven.
Zlomený a rozechvělý,
v tváři zjizven, zohaven.

Hladový se tiše vkrádá,
do snů,běsů,do domu,
Jeho duše chlemtá ráda,
mysl lidskou v rozlomu.

Těžké je žití démonovo,
když nikdo z nás se netrápí,
Nepomůže milé slovo,
když bolest z hladu utápí.

Vyskočil však svižně náhle,
z přemýšlení vytržen,
pach krve ho pryč táhne,
běží městem potěšen.

(Rozechvěl se z představy,
že napije se krve pána,
co si kulku sřelil do hlavy.)