V nahém tvém stínu přistávám

Věřím si a ještě se rozepíšu
naději slovu věřím
jsou ozvěny bez otisku
kdo uvěří
kde je?
naděje
bez křídel zlomená
i ozvěna
mlčí a volá si v tichu
ve spěchu
ozvěn se nepromění
tak se změní
slova spojená
tak ještě v oblaku
bez prachu spojená
že dál se objímá
v nahém stínu přistává.