Návštěvnost
Přijmout
Přijmout
Slyším klíče Volám
Jahodové knedlíky, aby nevystydly!
Směju se Šeptáš
Pojď musím ti říct pravdu
(Zvláštní jak moc po ní toužíme
a jen informace o ní nás zlomí na první židli)
Bereš mi mokré ruce do dlaní
Odbíjíš s tikotem hodin
Musím
nechtěl
zamiloval:
deprese
dusí
neplač!
přiznat
nesnese…
druhá strana trvá na
žít spolu
zbytečné.
zklamaná
odpustit?
chci konečně –
Teď já hledám svůj díl viny
v genetickém
mé přečiny?
odlišen
Nemohu….
Drobím slova
do posýpky z tvarohu
Mluvím tiše
ke tvé hlavě v dlaních
Přijímám tě jakéhokoliv
Nezoufej
Jsi můj nejmilejší člověk
Jakéhokoliv!
Syn.
Gay…
Komentáře (24)
Komentujících (12)
Doporučit
Tiskjsi úžasný člověk...
17.07.2014 19:19:32 | střelkyně1
Milá Pamíno, kéž by bylo více tak milujících a chápajících lidí a matek jako jsi Ty.
09.07.2014 21:52:08 | Akrij8
MILÁ PAMÍNO, K TÉTO SE VRACÍM...JE V NÍ PŘIJETÍ, TVÁ LÁSKA, JSI V TOM TY...OKOPČÍM JI JEDNÉ KOLEGYNI...ČLOVĚK SI U NÍ POPLÁČĚ, JE V NÍ ŽIVOT...DĚKUJI ZA TEBE...Z
07.07.2014 14:51:30 | zdenka
Určitě to udělej, pokud jí to pomůže, budu moc ráda, Zdeni.
07.07.2014 14:56:07 | Pamína
pojď musím ti říct pravdu...protože přebírám zodpovědnost za svůj život...protože jsem jedinečný...tvůj milující syn...protože jsi mne takového vychovala...milujícího a pravdivého...k tomu směřuji...Děkuji.z
20.06.2014 22:49:53 | zdenka
Děkuji, Zdeni...
Víš, do té doby jsem vůbec netušila, že přiznání tohoto druhu je tak zásadní a těžké, že je to rozhodování mezi pravdou a možností sáhnout si na život.
Kéž jsou všichni odlišní přijati těmi svými, milujícími.
21.06.2014 06:47:24 | Pamína
ano, Pamíno, je to hrana...mezi životem a smrtí...vám vyšla vstříc Láska,Bezpodmínečná...slyšeli jste její volání...protože v takovýchto chvílích jsme nejvíce otevření...v životě umíráme a rodíme se...kolikrát, pro Život? To je otázkou, stejně tak, proč je tomu právě tak?Hezký Den a děkuji za Vaši lásku...přijetí...z
21.06.2014 08:27:23 | zdenka
Bez kudrlinek,cingrlátek,syrově a s noblesou.Málokteří takto vzletně své myšlenky přednesou.
20.06.2014 07:45:33 | Bakchus
...jen co jsem zahlédla tvůj nick, mé radosti se nakupily v šik.
Vítám tě euforií sjetá! (Po knedlících však nenávratně veta :-)
20.06.2014 08:34:15 | Pamína
No, tak jsem sem vložila rádoby veselý příspěvek s pocitem, že to bude dnes legrační den. Teď tu sedím a je mi divně smutno. To co jsi napsala je tak konkrétní a sugestivní, že mám pocit, jako bych to prožívala taky. Krásně napsáno.....fakt moc. :o)))
20.06.2014 07:28:18 | ardzuna
Ale ono pak už to je legrační, milá Ardzuno :-) Jenom ta chvilka byla taková složitá. Jak už tu psala AndreaM - jde jenom o to přijetí. Dneska si užíváme s klucánkama hodně psiny, mají oba tu kliku, že jejich prostředí - doma i v práci - je tolerantní a láskyplné. A jejich humor je naprosto nedostižný :-)
Moc děkuju!
20.06.2014 07:33:08 | Pamína
....jen tiše se připojím ke komentářům už vyřčeným...Tvé verše svojí
otevřeností a pro mě originálním zpracováním mě dostaly a tak trochu
dojaly.Čiší z nich láskyplnost a touha porozumět bytosti,která přišla
právě k Tobě.Nevybrala si Tě náhodou...../úsměv/.Ji.
19.06.2014 22:07:19 | jitoush
Ty jsi opravdu osvícená bytost...
Kdosi tady nedávno napsal, že je pro něj Liter jakýsi deník. Nedivím se tomu, člověk spontánně otevírá srdce v prostředí, které je přátelské a tolerantní. Všechna ta virtuální pevná objetí jako bych cítila i já. Děkuji, milá Ji.
20.06.2014 06:55:03 | Pamína
jahodový knedlíky se na nikoho neházej...
19.06.2014 21:50:56 | básněnka
:-) Máš pravdu, milá Básněnko, chvilku jsem teď přemýšlela, jestli bych přece jen nenašla nějaký vhodný objekt, ale jsem vychovaná k úctě ke chlebu vezdejšímu :-)
20.06.2014 06:57:10 | Pamína
Opět jsem se, Pamíno, opozdil s komentářem, ale jsem tomu rád, protože čtení reakcí přede mnou (o básni nemluvě) mi jen znovu potvrdilo, v jak noblesní společnosti je mi na Literu dopřáno se nacházet.
A směrem k Tobě si vypomůžu citátem Christiana Morgensterna: ,,Nejlepší výchovná metoda je, obstarat dítěti dobrou matku."
V případě Tvého syna se to nepochybně povedlo ;-)
19.06.2014 19:07:03 | Amonasr
Děkuji za Tvou laskavost, můj milý, kdybys jen věděl, co jsem na něm napáchala chyb... :-)
Ale pravda je, že to mohlo dopadnout ještě podstatně hůř :-)
19.06.2014 19:33:29 | Pamína
To mohlo... Teď smajlík raději vynechám - jsou totiž i případy, kdy děti tolik štěstí neměly...
19.06.2014 19:57:07 | Amonasr
...velmi silně a dobře napsané...sám nevím jak může někdo v dnešní době ještě říci takové věty jako, že je ten člověk nemocný a podobné bláboly...vycházím z jednoduchého pojetí, že si nelze vybrat sexualitu jak se mi namane...příroda velí ke komu jsem přitahován...hrajeme si pořád na civilizovanou společnost, ale mnohé "přírodní národy" byly v takových otázkách na vyšší úrovni, protože vždy dokázali souznít s přírodou, což je asi náš prvořadý problém, že mi to nedokážeme...nějak jsme odběhli moc daleko...a já se nějak rozpovídal...každopádně jsi to napsala skvěle...:-)
19.06.2014 17:56:18 | Jort
Rozpovídal ses hezky, jsem ráda, že je s Tebou řeč :-) A rozumná.
Děkuju za podporu, jsem taky ráda, že se narodil nám a ne někomu jinému, případně více na východ, tam ty problémy jsou pořád větší než u nás.
A souhlasím, že nikdo nemůžeme za to, kam jsme přitahováni - lehounce ses tohoto problému dotkl i ve svém dnešním příspěvku, potažmo i v tom včerejším, ve kterém se tříštily vteřiny o dívčí slabiny, jakož i v miniatuře z minulého týdne, ve které ses zamýšlel nad tím, že chtíč je náš jediný pravdivý pocit. Někdy je to opravdu pech, být tak moc civilizovaný :-)
Každopádně jsi mě potěšil, dnes už podruhé :-) Děkuju, Jorte.
19.06.2014 18:22:52 | Pamína
Tohle mě totálně dostalo. Můj nejlepší přítel je gay a vím, jak moc vnitřně trpí a bojuje sám se sebou i s okolím. Strašně moc se mi líbí styl té basně..perfektní
19.06.2014 17:56:08 | iluzionistka
Teda... od Tebe, milá Il, je to extra velké vyznamenání.. jejda. Děkuju :-)
I já mám príma přítele mezi gayi a Tom má fůru báječných kamarádek. A jeho vztah s přítelem mu funguje tak pěkně, že mu kolikrát jen tiše závidím...
19.06.2014 18:32:22 | Pamína
Dva z mých nejlepších přátel - známe se už od školy - jsou gayové a jsou to naprosto bezvadní kluci, které mám strašně moc ráda. Také kdysi řešili problém s tím, jak to říct doma a jak to vezmou jejich rodiče. Měli štěstí, rodiče je berou takové, jací jsou, i s jejich partnery... a nejen rodiče, i my, jejich přátelé a známí, je máme stále rádi.
Věřím, že to pro většinu rodičů může být zpočátku šok a potřebují nějaký čas, aby se s touto skutečností vyrovnali.
Podle mne - spíš než o odpuštění jde o přijetí člověka takového, jaký je. Jiná orientace není přeci proviněním...
19.06.2014 16:53:55 | AndreaM
Milá Andreo,
ano, popsala jsi to dokonale. Jde o přijetí. Dneska už jsme si to všichni ujasnili a funguje to perfektně - v tu danou chvíli šlo o odpuštění, něco jako - promiň, že jsem ti neřekl pravdu, že jsem ti ji neřekl dřív. Vinu jsem cítila kupodivu já, co ti mám povídat - mámy se pořád snaží dobrat se příčiny :-) I já potřebovala odpduštění...
19.06.2014 17:01:18 | Pamína