Pro koho

Pro koho píšu tuhle báseň v otisku léta?
Jak vzpomínku na lidi v mém životě,
jak pach zatuhlého sněhu.

A letmé doteky Tvých vlasů, jako věčný slib.

Chce se mi spát v Tvém klíně,
schovaný a promočený touhou najít rým pro lásku
a nevzbudit se.

Pro koho píšu tuhle báseň o vzkazech do vesmíru,
když měsíc špinavým štetcem kreslí stíny k nepoznání?
Jak dávná svědectví,
jak hrstky zbytečností.

Pro koho píšu tuhle báseň v tenounké chvíli z baldachýnu,
v přístřešku za zahrádkou?
Jak zatoulaný lhář,
jak vítěz bez vavřínu.

... vzpomínku na Tebe.
... básničku z prázdných rýmů.