0091

nechali za sebou slova
a utekli hledat činy
kterými by osvobodili svá vnitřní opravdová já
z tenat celoživotníh osudů
který jim podle všeho nepatří
a ptáci na drátech vysokého napětí jsou jako kolíčky na prádlo
proč nesněží jen v noci
a proč jsou poskoci ti první
co ti vrazí nůž do zad

umíme utíkat před pravdou
postavit se za lež
plazit se před hady
a topit se na břehu

už spolu neumíme mluvit
právě když si máme tolik co říct
jsou žně
ale my
naše všechno a tolik představ
co stekly jak kapky vody po skle dolů
vypařily se
nikdy jsem si nepomyslel
že se vrátím do domů bez oken a bez dveří
lihovou fixou nakreslil jsem kříže nad hlavou všem
odmaturovaným bolestí a ztracenými nadějemi
už mi zbýváš jen ty
lízátko z cukru
a peřino na zemi
za oknem na šňůrách kolíčky na prádlo
připomínají ptáky na drátech vysokého napětí
tam za zahradou
tenkrát


nechali za sebou moře
a šli hledat oceán