Ještě jednou se ohlédni
Ještě jednou se ohlédni
Anotace: ....naposled
Ještě jednou se ohlédni...
Už brzy se rozední,
ve stínu zříš dvě siluety
a Tvé srdce, unavené léty,
se vstříc těm dvěma rozletí,
než mohou splynout v objetí
Ještě jednou se ohlédni...
To v žáru našich polední
jako dvě slunce se dotknout směla
má a Tvá ústa rozechvělá
polibkem navždy popálená
Byl jsi můj muž a já Tvá žena
Ještě jednou se ohlédni...
Bude to pohled poslední
Údolím stínů jak spolu jdeme,
a srdce mlčí, už navždy němé,
jen do očí padá hvězdný prach,
co na cestu nám svítí v tmách...
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk07.02.2007 16:18:00 Luboško
Keď odídeš zostane po tebe clivo
keď odídeš tak sa zmení aj môj ťivot
keď odídeš jeseň bude celkom iná
keď odídeš do duše mi vnikne zima
Keď odídeš nádej bude sivonledá
keď odídeš všetky básne niekam predám
keď odídeš svetlo sviečky nezhasnem
kúsok si ho nechám Len tak pre báseň
29.01.2007 09:49:00 JardaCH
... ten závěr ... nejen "naposled" ... "srdce mlčí, už navždy němé" ... Ti nepřijde smutné? ... mně jo ...
29.01.2007 09:34:00 Levandule
Ciaro, díky, potěšilo mě to... ;-)
Myslím, že báseň není smutná... jen srdce bývá občas unavené nánosem všedních starostí... pak je dobré se ohlédnout za romantikou, kterou dnes, třeba jen chvilku, srdce nevidí, necítí... znavené. Takové ohlédnutí může dodat energii...
anebo... tak, jak cítí Jarda... to slovo naposled... může vnést jakýsi smutek konečna...
