103 - Dar řek od Sedmerých hor Energie

Anotace: Energie; je na tobě jak s ní naložíš, je životem, prahne po krvi, je to droga, kterou sis zatemnil mozek, poezie tě osvěcuje, tak ji slyš, poslouchej, není to služka ani děvka, něžná ve svém tichém zabíjení smrtelného...

  Ze tvých popisů prožitků při čtení, 
   mám bytostné inspirující vyzdvižení, 
    jež zachvátilo sad lidských skupenství 
     a vášní spojených s vděčným přijetím tvé vize, 

     Vize, kterou miluji a žehnám její krůpěje, 
     neboť je čelem tvé dávné opony, 
      po kterém přiběhla krásná paní Obrazotvornost 
       a její krutý živel nesmrtelné i něžné reminiscence ,
        sváté slečny prázdnoty stoupající po křivkách umění.

           Z něj až do mysli rozložené dimenzí

            za obrazovkou naší budoucnosti 
             a odtud bezděky vsadilas struny o hrany poselství, 
              pílí nad stopou skutečnosti, 
               kterou vrývají slova jeho, 
                svou výlukou zřejmá  

                  zrcadlením té části Univerza,

                   kterou jsi vytvořil ve svých zatměních.

 
                  Ve kterém meluzína taje při břidlicích tajeslovného zatmění

                    na bílém slunci němých úst

                      a vyzařuje hlasy vánků

                        v nichž stařešinové zaslechnou všechny duchy  tvory studnic minulosti.

                    Onen políbený přízrak postrachu knížat objímající

                      mírumilovnou nahou slečnu bezmocnost

                        pádící svými kroky jen bažinou přeludů, 
                          vytahujících koně ven znovu na slunce, 
                           aby postupným dechem vzňaly svá kopyta, 
                             dál, než jen na uzdu verše svého věku, 
                               dál v obojí háj mlčenlivého hvozdu, 
                                 připomínajícím hvězdu, 
                                     po jejímž těle sestoupili, 
                                         tvůrčím rozbřeskem bolestného pádu 


                       Ať planeš v úsvitu nejplodnějších sluncí

                         tichotřpytná meluzíno,

                           velebených chlopní předních zrníček

                             nejněžnějšího medu 

                             vstřícné Básně sluncí.

                            Vím, nespatřena zříš, 
                             silná snění hrdinů vrcholů, 
                               otevřená do  silulet Bdění.

                                   O tobě                      tvá Báseň

                                       půlkou duše   půlkou života

                                             celým dechem tance

                                                   Rozední

                                                       dar

                                  E  -  n  -  e  -  r  -  g  -  i   -  e

 

------------------                                         ------------------

              -----------                                ---------

                     ---------                        -------

                            --------               -------

                                  ------          -----

                                       -----   -----

                                             ----

                                               *