Povídá jedna kapka druhé kapce:
"Co myslíš, že čeká nás dole?"
Odpověď nezní jí příliš sladce:
"Myslím, že beton k naší smůle!"
Pozoruji to drama mám zatajený dech,
právě míjí mé okno: "Holky kam ten spěch?"
Jenže než se stačím rozkoukat
proletí kolem další a za ní další,
intervaly se zkracují a jsou
minutu od minuty kratší!!
Počkám až slunce opět rozjasní oblohu,
nic více pro ně v tuto chvíli udělati nemohu!!