Balada o Ikarovi

Pojď ke mně blíž,

pospíchej,

čekám už staletí.

Pojď, uvidíš,

nejsem zlej,

není to prokletí.

 

Býval jsem pán,

ne jak teď,

podivný stvoření.

Však zjistíš sám,

tahle šeď

lichotku ocení.

 

Proč bojíš se,

poslední

krok ke mně nechceš jít?

Jen mou píseň

vyslechni,

poprvé krásně zní...

 

Pojď, svezu tě

pod zemí,

jméno tý řeky znáš.

Tvý perutě

zpocený

za obulus mi dáš.