Návštěvnost
DEFILÉ DUCHŮ
DEFILÉ DUCHŮ
Anotace: Napsáno jedním vrzem z rozběhu bez rozmýšlení, jen drobně učesáno. Bože, jak jsem se už odcizil tomu dítěti v sobě s dychtivě zvědavýma očima a jak se mi po něm naráz stýská. Ne, nesmím se ohlížet, musím to už doběhnout, jedním vrzem až nadoraz...
DEFILÉ DUCHŮ
těch postav
jedna přes druhou
míhají se mi v hlavě
už od školky
písničky
děti
kuličky
pyšný tulipán s pampeliškou
dvojice na plakátu
ruce napřažené
kamsi do tajemné dáli
už jsem za ní
mezitím postavy
jak pochodně
mě spalovaly
i hřály
než doplály
zbyly jen záblesky
ani ty kolikrát ne
přišly další
postavy
postavy
postavy
některé zdraví mě
jiné nezdraví
mávají mi
nebo je to jen zdání?
ne to já jim
mávám v duchu
rád zavolal bych na ně
ejchuchů ej chu chů
proč láme se mi hlas
leskne zrak
všechno je pryč
byl jsem mezi nimi
kam se tak rozutekli
co dělám tady
v té cizí době
mezi lidmi
s úsměvy zamrzlými
ledovými
bože jsem tak sám
mezi těmi všemi
už neschovám se
za máminu sukni
se svými smutky
neschovám ani je
nikdo není
na ně zvědavý
co s nimi
ejchuchů ej chu chů
volám do světa
kam patřil jsem
z něhož jsem
podivně vypad
neznámo kdy
ze světa
kde jsem teď
klinicky mrtvého
infuzí s náhražkami
ze světa
bez hřejivých barev
bez ducha
na plné tribuně sám
němý rej
defilé duchů
Praha, 10.10.2014
https://www.youtube.com/watch?v=V6-9uyjSNNk
Komentáře (25)
Komentujících (8)
Doporučit
Tiskjá jsem asi fakt optimista ;) bez barev? jen se podívej, jak pestrá paleta je třeba jenom v Tobě... :)
14.10.2014 20:18:02 | Radhuza
Já jsem Radko, taky optimista, i když střízlivý, ale to bylo dílo okamžiku, kdy jsem ze sebe něco nechal vyhřeznout - samotného mě to v tu chvíli překvapilo. Ale to je právě jedna z těch mnoha barev, které člověk nosí v sobě a neustále se nějak míchají, občas nějaké vycákne víc - patří mezi ně i ta temná, občas ;-)
14.10.2014 20:26:06 | Amonasr
...ano, paří mezi ně i ta temná, děkuji
15.10.2014 07:44:46 | Radhuza
nestydět se...za to dítě v nás...obejmout je...znovu slyšet jeho hlas...zůstává stále milováno...ač v kloubech leckdy ...ozývá se...chladné ráno...stále si brouká...jsem milovábo, milováno, milováno...úsměv.z.
14.10.2014 19:21:38 | zdenka
Děkuji za pěkný ohlas, Zdenko :-)
14.10.2014 20:05:18 | Amonasr
je spoustu věcí i lidí, co nám projde duší...defilé tuší, syrovejch i vařenejch...:-)
prej jíme kvůli emocím:-)
12.10.2014 10:51:54 | básněnka
Někteří projdou a zmizí, jiní se zadrhnou nitkou či utrženým límcem, popřípadně rukávem, další zanechají barevnou šmouhu, co nelze vyprat nebo se dá naopak lehce smýt vodou či o trošku hůř etanolem :-)
12.10.2014 11:53:05 | Amonasr
Ty spousty postav asi máme každý v hlavě více či méně na očích...
11.10.2014 19:16:04 | A42
já jsem dneska v naprosto podobném rozpoložení...pravda je že se mě dotkla,samozřejmě v dobrém,do mě přímo zapadla:-)
11.10.2014 18:22:13 | střelkyně1
Tak hlavně, že v dobrém ;-) Děkuju :-)
11.10.2014 21:49:02 | Amonasr
...je to ten pocit, který je příjemný ale zrovna tak bolí...a nelze se k němu dopracovat jinak než prožitým časem...:-)...fujtajbl vespolek...:-)
11.10.2014 14:03:29 | Jort
Jo – směju se a utírám si slzy... ;-)) Díky za bezva komentář :-)
11.10.2014 14:35:50 | Amonasr
Krásné a smutné jako život...Ano. Děti jsme stále,jen na to nesmíme zapomínat. Vzpomínám,když jsme jako děti hrávali fotbálek v parku. Protože, když si hraješ nemyslíš na to, jestli vyhraješ nebo prohraješ, máš prostě radost ze hry...!takové vzpomínky mi vždy zlepší náladu,když mě přepadne melancholická :-)
11.10.2014 12:38:59 | bogen
Díky za pěkný komentář – skvěle jsi vystihl tu melancholii a nostalgii, které ze mně v tu chvíli vytryskly. Až jsem se jich lek´ a zahnal je zase tam, kam patří. Sice nemám ve zvyku se ohlížet, ale když jsem někdy sám, občas to dítě v sobě odněkud vyvolám a nechám se jím trošku zevnitř očistit, propláchnout... :-)
11.10.2014 12:54:05 | Amonasr