Naše šlépěje
dělají otisky
v zahradě nitra,
a srdce
jsou
umazaná
od sladkých slov
s příchutí
letních jahod,
kdosi
ukrojil
část nebeské římsy
a v očích
ted
Tobě
zrcadlí se
dálky její,
ve tváři
slunko
vykouzlilo
Tobě růži,
jež vůni svou
mi připomene,
jak těžké je
bez Tebe
kráčet sám
tou
vonavou zahradou...
jak těžké je kráčet zahradou
která vábí svojí vůní
a krásou, již máš na dosah
jak těžké je procházet sadem
když vzpomínky lákají k pokušení
znovu se těch květů dotýkat
jít sám se srdcem poraněným
a cit svůj v dlaních ukrývat
na bolest lásky léku není...
snad jen... do veršů ji ukrývat
30.01.2007 09:28:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd