Báseň pro moji kůži
Báseň pro moji kůži
Kůže mě píchla do podkoží
*Vypískla jsem: co chceš?
-Dýchat
*Vždyť dýcháš
-Chci víc dýchat!
*Jak to mám udělat?!
Pak přišel nápad:
svlékla jsem se z kůže
a pověsila ji
na větve jabloně
-Stále nemůžu dýchat
*Proč?
-Čekáš v křeči svého studu,
a to mě dusí
Vyběhla jsem tedy
na louku plnou pampelišek
a lehký vítr vyfoukal
všechnu moji stydlivost
… být svá …
Vzdálená od stromu
jsem přesto cítila
hluboký nádech své kůže
*Jsem svá*
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
píšeš krásné básně.
nechceš přispívat také na http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=49180
tam nemáš omezení na počet příspěvků za den.
30.01.2007 21:28:00 | hgf51
Zajímavá myšlenka. Spíš než kůže se nechává provětrat třeba hlava. Ať tak, či tak..zůstat svá je hodně důježité.
30.01.2007 20:59:00 | Mourek
já mám hroší kůži tak proč si ji věšet všem na oči
sakriš, to si ale nějak odporuju, v té větě předešlé a vůbec...
30.01.2007 14:58:00 | Jarky
Mám tyhlety témata moc rád. Je to krásný příklad jak se dá z malý kravinky vykřesat krásná věc.Máš mých 100.
30.01.2007 09:48:00 | malíček
No tak tohle je vážně paráda! Tomu říkám rozhovor!
Věruško, moc jsem si to užil.
30.01.2007 09:18:00 | smudlinek
Jo, Jardo, všichni máme "Jarku" v sobě... jen si to přiznat... viď, Jaruško? (Tys to dokázala!) ;-)
30.01.2007 08:55:00 | Levandule
... nějak jsi mi připomněla Jarku ... není snadné naučit se být sám (sama) sebou ... najít se pod nánosem haraburdí ...
30.01.2007 08:45:00 | JardaCH
