Anotace: ...
Čas jenž se nám zdá unavený
taktoval našemu osudu
brkem malého básníka
Pírko mu slétlo do prstů
a v jediném pohybu jeho ruky
zavrzala slova plná kouzel
Z hnízda modročerného
které občas upustí
pírka řádu psaného
07.02.2007 12:49:00 JirkaS
Marell, je to taková výprava do Literácké duše. Nic víc. Je fakt, že Jára to bere trochu zvostra (na můj vkus), ale není to rozhodně invektiva vůčit tobě, ale vůči pohlebovaní a rádobyveršům rádobykritiků...
02.02.2007 11:52:00 smudlinek
Mě zase roboti radí VFG. To jsou hovada. Já se bez nich hravě obejdu, zvláště, když píšu Tobě.
Mě se taky moc stýská. Obejmeme se přede všema nebo hned někam utečem?
02.02.2007 11:20:00 smudlinek
Moje básně si nazpaměť nepamatuješ!
Jinou koroptev? Ach, ta tvá žárlivost...
Já žárlim! Ty máš knižního milence!
30.01.2007 12:26:00 HarryHH
Brka, křídla osudu
odnesou mě do daleka
... když už tady nebudu
Rozplynem se jako řeka
... v moři slaném dodaleka
V slzách co jsme vyplakali
... od dob kdy jsme byli malí
30.01.2007 09:49:00 JardaCH
... pírka nám padají z tmavomodrých křídel ... jen z několika se stane brk básníka ... a vytvoří ... sen ...
... oprav si jediný ... drahá ...
30.01.2007 09:47:00 smudlinek
To je taková nadnášející básnička. Lehká jako pírko.
Moc příjemná. (píšu to 2000m nad zemí)