Omluva světu

Anotace: Dlouho jsem váhal, zda sem dát tuto báseň, ale budiž. Je to pomyslný závěr nejhorší epochy mého dosavadního života, která, ač nebyla v rozporu s právem, byla silně 'nelidumilná'. Touto básní se chci na tomto místě omluvit všem, kdo na mou povahu doplatili

 

 

Zraněný, ztrápený, opuštěn všemi

nalézt chtěl úkryt v hřbitovní zemi;

nalézt chtěl skrýš pod náhrobním kamenem.

Nabídla objetí ta kyprá, tmavá zem.

 

Poraněn, zostuzen, zavrhnut světem.

Zlý v očích dospělých, pro posměch dětem;

zlý v očích okolí, zlý v očích vlastních

žil pln nenávisti ... a byl to básník.

 

Nenávist, zloba, nesvár a hněv:

ublížit slovy a nevzít je zpět.

Pohledem na oběť krátce se pobavit,

náramně spokojen zas ránu zasadit.

 

Byl plný odporu, byl jako štvanec:

tancoval s pomstou ten šavlový tanec.

Tancoval mnoho dní, měsíce, roky;

neznal jak přestat má, neznal dál kroky.

 

 

 

Nevim co psáti dál;

zda smolit omluvu:

Zasloužím tvrdý trest

ne jenom domluvu.

 

Nevim, co více říct;

snad jen, že lituji.

Nechtěl jsem takhle žít:

svědomí zpytuji.