Vážím si jitra, pro krásu zrození
vážím si noci - ve svitu hvězd
já hned žiji v domnění
že v pohádce stopy kreslím - krůčejí...
Vážím si slov z tvých nádherných úst
prosím tě promluv ať nedržím půst
neb hladový touhou slyšet tvůj hlas
vážím si tebe - té největší z krás
Četl jsem ... a asi v polovině zjistil, že to nečtu jako báseň, ale že si to doslova zpívám. Lehce, ale přece. :) to se mi už dlouho nestalo. :)
piš dál a pokračuj v 'růstu'. :)
12.11.2014 15:30:12 | ElaJah
Vítám tě na Literu. Někteří básnící by v tom asi našli klišé, ale já nejsem básník a tvoje vyjádření mě velice zaujalo. Měj se fajn, ať ti to píše.
11.11.2014 13:34:51 | Firren