v šedivě ponuré noci

 

z roztrhané opony

nevlídného nebe

visí večerní šeď

a havraní hlasy

skoro jako kletba

skřípaná na skle

a oteklá chřípí noci

dokola přehrávají

stejnou sonátu

protože déšť

je víc než

vytrvalý

hudebník

 

mlhy se převracejí

a měsíc ani nevyšel

hanzovním městem

bloudí pískař

aby svolal krysy

a kdesi za oceánem

opiem příliš

zmožený Edgar

píše za svitu

bledé svíčky

ve strnulém tichu

a na pokraji

šílenství

jedné v ráji