Renesance

Anotace: jak se z nikoho stane ten nejduležitější, zneužije moc a nakonec sám umírá v bolestech jako nikdo...

přišel na svět nemohoucí tvor,
ne víc škodlivý než třeba škvor,
žádné zbraně, prostičká duše,
persona, než na chodníky nefluše:

Každý den já vstávám z postele,
kouknu do zrcadla, vidím jen tele,
roztřepené vlasy, uši vbok,
tak se vídám už celičký rok,

a rok a rok,
a rok... a bude jich víc,
a já a já,
a já jim jdu přímo vstříc,
tak proč, tak proč?
mám zas stavět Babylonskou věž,
jazyk každý,
je jiný, tak kterému věř?

po ulicích padají černá piána,
do srdce se zabodávají šípy indiána,
a v uších mi hřmí jen zvuky kovadlin,
jsem svazek černých růží...uvadlin

...jenže potom přišlo slitování,
Pana Boha svědomí zpytování,
ten otrok lidstva ubohý,
se musí postavit na nohy:

áááááá, renesance na mě mává,
ááááááá, místo čaje černá káva,
ááááááá, červená marmeláda,
ááááááá, do jiných dnů se stává

každý den já vstávám z postele,
oči mám jak pan Wichrle,
vlasy v cajku a pevný krok,
to vám bude súpr čúpr rok,

po ulicích kráčím si jak páv,
ne jak kdysi dobytku přepravák,
inženýři smekaj poklonu,
když já se jimi kochám v záklonu,

jo, to je,
to je prima rok,
svatozář,
a je ze mě prorok,
a já a já,
a já jdu si za nosem,
už ne už ne,
už necítím rákosem,

áááááááá, renesance mě vítá,
ááááááááá, při mši u Sv. Víta,
ááááááááá, místo fazolí kýta,
ááááááááá, i ta tma v noci svítá,

chodník hraje podle mých not,
masíruje podrážky mých bot,
a ví každá ta malá kachlička,
kde stát, ať zní ta má písnička,

ta píseň bot, jenž o žulu hrají,
ta, co nám vyvraždí žížaly,
ta, co déšť suší na křížaly,
ááááá, toho všeho jsem schopný,

vodou procházím bez mokrosti,
elementů mám náklonosti,
stačí plamen, ten dodá chladnosti,
no to jsou mi ale dovednosti,

jó to já,
to já jsem tady Bůh,
jó to já
ze čtverce vám udělám kruh,
jó to já,
to tady řídím teď,
jó to já,
teď tady řídím svět,

ááááááááá, všichni jste mí otroci,
ááááááááá, otroci ve dne i v noci,
ááááááááá, Země je vám teď peklem,
ááááááááá, já jsem vám tu luciferem,

nemám dechu, nezbývá mi sil,
nenastartuji automobil,
křivá páteř, zkrvavená rty,
rozplývají se mi své sny,

záda bolí, oči jsou slepé,
srdce už jen z nutnosti tepe,
a tenké prsty bez nehnů,
miluji chvíli, kdy naposledy vydechnu,

a svět a svět,
se zbavil tyrana,
válka válka,
se zdála být vyhraná,
jenže smůla,
kde byl zakopaný pes,
že člověk, ten tvor,
přežil do dnů, kdy je dnes...

and repeat...