Včerejší
Včerejší
Do hlubin tvé duše já se propadám,
a každý večer do tvé teplé náruče upadám.
Tak drž mne ještě malou chvíli,
cítíš?už dochází mi síly.
Jen já smím cítit vůni tvého těla,
jak strašně moc čas bych vrátit chtěla.
Zbabělý slzy koulí se mi po tváři,
a slanné krystalky zůstaly i na polštáři.
Někdo mi šeptá vstávej,
ještě nám chvíli úsměv dávej.
Prosím nechte mne už být,
copak je hřích,že nechci už žít?
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Také se někdy cítím tak beznadějně smutně že bych už nechtěla žít...
20.06.2007 13:20:00 | už ne pernikova princezna
Ty potřebuješ na prdel pětadvacet! To je hrůza s tebou, jak tě tak pročítám!! Dávám víc 80 než 100, nemůžu Tě za to chválit, protože je mi to líto. Já ti snad napíšu básničku :-)
18.06.2007 11:12:00 | Rybí_kost
...už zase :) ...začátek vypadá tak nadějně zamilovaně ...ale ten konec ...:) ...
31.01.2007 14:05:00 | WhiteSkull
