Návštěvnost
OBLIČEJE
OBLIČEJE
Anotace: Jsou všude kolem, bedlivě nás pozorují. Stačí se jen všímavě rozhlédnout.
OBLIČEJE
obličeje
vidím je všude
dávno zmizelé
či teprve čekající na svět
vidím je v mracích
ve stínech
v náhodné kresbě
keramických dlaždic
v prasklinkách na stropě
zkoumám je
i ony mne pozorují
chtějí mi cosi sdělit
v odrazech kódů podvědomí
zavřete oči
vidíte je taky?
i pro vás mají vzkazy
od těch co už tu byli
či teprve chystají se sem
zkuste v nich číst
právě teď
v tuto chvíli
než se rozplynou
nelze je dlouho zadržet
zahlédnout další však ano
v kůře stromů
v jejich listoví
v reliéfech skal
však pssst
musíte být zticha
ponořeni v sobě
jinak nic nepoví
Praha, 17.1.2014
https://www.youtube.com/watch?v=hO5iMQ0gym8&list=PLO8uVcJIfHXS3TSoowyz-pi6mOdtXqPSZ&index=5
Komentáře (28)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk.....jedny oči vídám na chodbě u nás v práci,tak přimhouřeně si mě
měří,tak na ně skoro vždycky mrknu.....a mám tendenci vidět různé
potvůrky i na látkách s různými vzory a jinde.Ale nikterak mě to naštěstí neděsí,
říkám si,že tak nějak vznikají iluze skutečnosti,každý si svým zrakem
vytváří vlastní realitu.......jóoooooo obrazotvornost nekonečná,u někoho
úžasně nekonečná......Ji.
18.01.2015 22:25:20 | jitoush
Já to věděl, že se nás tu sejde víc takových... Čím to jen asi bude...? :-D ;-)
18.01.2015 22:28:23 | Amonasr
věřím na anděli, věřím v něco mezi vším... a tyto obličeje mi neděsí, nemám z nich strach... nebolí...
18.01.2015 00:33:00 | zelená víla
Mě taky neděsí, jen vzbuzují mou zvědavost a představivost a podobně jak píšeš – upomínají na to, že nás cosi tajemného přesahuje :-)
18.01.2015 10:18:45 | Amonasr
i stromy je mají a to nemluvím o kamení
nakrčená čela
vrásky
úsměvy i lásky
i to mají obličeje
17.01.2015 22:11:08 | básněnka
Já i na statických předmětech při delším soustředění často vidím, jak ty obličeje začnou pohybovat rty, neslyšně mluvit, ožívají – lidský mozek dokáže oživit vše, když si to zamane. Nakonec třeba Tvé fotky jsou něčeho podobného důkazem ;-)
18.01.2015 10:18:24 | Amonasr
vždyť já mluvím s věcmi...to se tak u mne stává
někdo by řek, že jsem cvok, tak ať
všechno má obličej..i pták..
18.01.2015 10:21:18 | básněnka
Škoda, že se zde nedají sdílet fotky. Jeden megaobličej mám vyfocený...v černo růžových mracích.
Ovšem nejjistěji děsivý je ten ranní v zrcadle :)
17.01.2015 21:53:26 | MARKO
Směju se, tenhle sebeironický humor mi sedí :-D Já mám po ránu výhodu, že mám tak zalepené a nerozkoukané oči, že se v tom zrcadle bez brýlí stejně ani nevidím :-D
Škoda, že tu fotku sem nemůžeš pověsit, byl bych docela zvědavý a určitě nejen já, můžeš o něm třeba něco napsat ;-)
18.01.2015 10:17:22 | Amonasr
často vnímám to, o čem píšeš.. sice malinko odlišným způsobem.. ale přesto.. :) pěkné.. jediné, co mi, nevím naprosto z jakého důvodu vadí, je to slovo "obličeje".. není to vina tvé básně.. mně se snad nelíbí to slovo, čico :D
17.01.2015 21:52:09 | Amelie M.
Máš pravdu, že „obličej“ je asi trochu odtažité slovo, takové neosobní, na rozdíl od tváře, ta zní asi tak nějak lidštěji, laskavěji, jako něco blízkého. Ale právě možná pro tu neosobnost mi zrovna tady víc sedí ten „obličej“ jako cosi z jiného světa :-D
18.01.2015 10:16:40 | Amonasr
Neni to strašidelné i já je vidívám jsou někdy divně pokroucené a smutné no náš mozek vidí něco a hned tomu dá tvar je to v hlavě mozek a myšlenky říkám pořád je něco v království Dánském skryté nejen to prohnilé i to za hranici proste vítej Amone v matrixu hihi;-)
17.01.2015 15:49:25 | xoxoxo
to je úplně strašidelné toto, hlavně ten konec...jako malá jsem všude vídala obličeje a i teď občas. A popravdě bych se bez nich klidně obešla
17.01.2015 15:14:37 | iluzionistka
Jé, to je ale krásný příklad toho, jak si ty básně žijí vlastním životem, to si mnu ruce :-D Víš, jak jsme si spolu předevčírem povídali u té Tvé poslední. Já tam nic strašidelného vložit nechtěl, i když troška mystičnosti v téhle představivosti u mě je ;-) Ale faktem taky je, že ty obličeje nejsou vždy jen mírumilovné a dobrácké, někdy je v nich i zloba, utrpení, lstivost, povýšenost, škleby atd. – jako i v životě. Obličej podle mne na člověka hodně prozradí, zvlášť ty starší, do nichž se už život a povaha člověka dobře otiskly - čtu si i v těch skutečných, někdy mě to nádherně povznáší a jindy zase mrazí z toho, co v nich vidím...
17.01.2015 17:40:29 | Amonasr
aha, no já jsem pesimistka, tak hned vidím všechno černě :)
17.01.2015 19:56:55 | iluzionistka
;-)
18.01.2015 11:51:25 | Amonasr
ano ano..od mala rád pozoruju, ba i rozprávím s vousatou hlavou jakéhosi
dobráckého Bakcha přátelsky se šklebícího z terakotonové podlahy doma na WC..
taky tam mám jednoho filigránskýho jelínka,ale s tím není kloudná řeč,pořád někam uhání..až se odstěhuju,bude se mi po mých celoživotních druzích stýskat..Jsem Ti vděčný za Tvé dnešní "Leonardovinčovsko Boudníkovské" rozjímání..pardon..omluva, musím na WC /budu ale od Tebe pozdravovat/ :-) :-D
17.01.2015 13:54:49 | Frr
Směju se Jiří, s jednou takovou hlavou na dlaždicích WC si občas vyměňuju zkoumavé pohledy taky a též tam už spoustu let nacházím a ztrácím stále nová podivuhodná stvoření. V tomhle prostoru se to krásně hrouží do sebe ;-)) Udělal jsi mi sdílením své vlastní zkušeností neobyčejnou radost... :-)))
17.01.2015 14:03:09 | Amonasr