Marnosti smyslů

a místnost kolem
se prozářila jiskřením
když jsem Ti do očí pohlédla
když pohlédl jsi do mých
jako smyslů křížení
jako myslet na hřích

Svět zatočil se ve víru
a moje vlasy
šité tvým rukám na míru
začaly proplétat se
nenápadně s prsty

Vnímám tvoje vrstvy
všechno dobro
a možná trochu zla
(i já jsem někdy uklouzla)
všechnu tu
e n e r g i i
veškerou v ů n i

V Tvých očích se smyji
jak měsíc v novoluní
schovám se v temnotě
tvých černých panenek
uvnitř začnu vzrůstat
však stejná jsem
(ale jen navenek)

Vše začne rozkvétat
vše začne zářit
jako když do úsměvu
budou se Tvé rety
tvářit

Ty oční střety
propukají
ve svatou válku
(je svatá mojí svatyni)
svědomí má
na kahánku

A svaly všech končetin
jako by se zlomily
chci smát se
líbat
Zavolat
Tvoje jméno místností
vzývat

Mé smysly se vzpouzí
city k Tobě
se probouzí
mé ruce
k Tobě plavou

Prostorem
a tím řídkým vzduchem
pošeptám ti
přitisknu rety
těsně nad Tvým uchem

Pošeptám Ti
tajnosti
o Tvém kouzle
a mé radosti

..to jsou mi smyslů marnosti