Noc na moři

Nadšení podtrhávalo črty mé měnící se tváře.
Touha odrážela se v duši,
Toho dítěte.

Vůně měsíce prosakuje hladinou,
Unáší mě po černošedých oceánech,
utkaných z mých snů.
„Nezavírejte přístav“ šeptá mi nebe,
V mělkých vodách více kotvy mne nesvinou.

Už teď je vítr příhodný - objímá mé plachty,
Vztyč má křídla k rozbouřené večerní noci.
Zachyť hlasy nejasnějších hvězd.

Protože tuhle noc padají mi do očí.