Návštěvnost
Příběh jedné lavičky
Příběh jedné lavičky
Sedávala na lavičce,počítala hříchy lidí.
Hříchy lidí,které lidé sami nikdy neuvidí.
V ruce křížek po babičce,pohltil jí šedý svět.
bez přestání četla knihu,kterou znala nazpaměť.
Seděla tak nehybně až naháněla noci strach.
Černé oči,rudé rty, na řasách usazený prach.
u třinácté kapitoly zaleskly se nocí slzy.
Sevřela svůj křížek v dlani.Na bezmoc je ještě brzy.
Sedávala na lavičce,plakávala noc co noc.
Jednou křížek upustila,zachytila bezmocnost.
Usmála se..Přišla chvíle,kdy se bolest ustálí.
Jen ten křížek a ta kniha na lavičce zůstali.
Hříchy lidí,které lidé sami nikdy neuvidí.
V ruce křížek po babičce,pohltil jí šedý svět.
bez přestání četla knihu,kterou znala nazpaměť.
Seděla tak nehybně až naháněla noci strach.
Černé oči,rudé rty, na řasách usazený prach.
u třinácté kapitoly zaleskly se nocí slzy.
Sevřela svůj křížek v dlani.Na bezmoc je ještě brzy.
Sedávala na lavičce,plakávala noc co noc.
Jednou křížek upustila,zachytila bezmocnost.
Usmála se..Přišla chvíle,kdy se bolest ustálí.
Jen ten křížek a ta kniha na lavičce zůstali.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Opravdu moc hezká báseň chytlo mě to u srdce a zároveň jsem si při ní vzpoměl na něco.Moc děkuji že tu jste a dáváte možnost číst si hezké básničky.Vzdávám hold s pozdravem Míra.
05.09.2007 00:09:00 | Medvídek@..
Nádherná básnička...moc mě zaujala:o)dávám 100.
01.02.2007 20:27:00 | Severka
Nevím, proč tu lidi nenapíší za co dávají 100.
Já ji dám a s poklonou..
Takto si pohrát se slovy...v tomto věku..
A konec je prostě..no.. nezapomenutelný..
01.02.2007 18:31:00 | Teri Jane
Piš dál, krásná báseň a píchnutí u srdíčka na konci...
01.02.2007 13:46:00 | Ksíkos