vlasy, které tolik miluješ, ucpávají odtok v umyvadle

nebe se zatáhlo oblaky sněhu

ve všem je perfektní pořádek

na zdi srdíčko z fialek

už nehřeje

a venku je šedivo

spí malá duhová víla

vypněme mobily

jinak nás najdou

jak jsi chtěl

v pokoji zavřem se

znovu spadnem

za světy

dva nikdy nenapsané sonety

 

zase prší podpatky kapek

tlučou na okno

hubené ruce uvězněných dětí

bez prstů

malovat hvězdy na zádech nejde

 

zase piju studený kafe

utíkám

zmrzlýma nohama po těle tvého hlasu

který je všechno

vzali bič na city

pravou láskou

udělali surrealistický obraz

a my jsme rozbití