Anotace: Opět má deprese v básni. :/ Takže opět bez umělecké ambice...
Padám do ticha své úzkosti,
srdce plné lidské hořkosti.
Padám ze zloby úst pyšných,
kradou se do snů mých.
Padám, jak hvězda v hodině smrti,
zloba druhých mě neustále drtí.
Padám a ztrácím jas dětských očí,
pán Smutek kolem srdce se stále točí.
Padám...padám,strach kolem,
když projíždím nočním polem.
Padám do temnoty paní Nenávisti,
všichni svou výhrou tak jistí.
Padám a už nechci vstát,
navždy sbohem všemu dát.
Padám...sbohem, díky za pár úsměvů,
už na mě čekají tlamy zlých lvů.
Padám do ticha své úzkosti,
zbývají po mě pouhé kosti...