ještě malou chvilku budu
naslouchat zvláštnímu tichu
stagnujícímu v němotě krás
pozemského ráje
ticho
přehlušující tak jasně
stahy komor mého srdce
a
s každým výdechem
vytékajícím ze všech
pórů kůže
podmaňuje si mě
ve své neuchopitelnosti
myšlenka
neobyčejně vzácného
daru života
jen pouhou chvilku vzdychám
nad jeho neopakovatelností
než se zastavím navždy...
tam
u tajemných
vodních zrcadel
v zátokách řek
v nichž má duše
na okamžik zahlédne
pestrost světlobarev
namalovaných za letu
ztraceným pírkem
z křídla racka
zatoulaného
vysoko na obloze
těch barev
měnících se
vůkol nás
co jich zná svět
to všechno
v tichosti
a
naposled....
však on tě někdo zas roztočí...
17.03.2015 11:26:45 | enigman
pomíjivost je ztracení se v časoprostoru....je to tečka za koncem
14.03.2015 22:51:57 | Nikita44
Pomíjivost mi evokuje něco jako všechna sláva polní tráva...pomíjivost je dlaň s chmýřím pampelišky, dětský vlas či krajina, co zná štěkot lišky...pomíjivost zná padlé křížky
14.03.2015 21:20:41 | básněnka
....krásně řečeno,tak nějak v mém duchu...tak díky....Ji./úsměv/
14.03.2015 15:57:05 | jitoush
jsem moc rada, že to oslovilo:-)děkuji
14.03.2015 17:37:41 | Nikita44
navždy a naposled jsou velmi silná slova... snažím se tuhle vzácnost uvědomovat a žít každou vteřinou... nemyslím přitom ani navždy ani naposled jen a jen na tu vteřinu, kdy to prožívám...
14.03.2015 00:55:03 | zelená víla
to byl trochu záměr v básni, uvědomit si pomíjivost a vzácnost daru života a právě proto si užívat ten přítomný okamžik naplno a pít ho do dna plnými doušky...
14.03.2015 01:09:54 | Nikita44
Velmi krásný a velmi smutný obraz. Teď je snad spíš ještě mezičas.
13.03.2015 22:43:22 | A42
i v mezičase si utváříme nevědomky myšlenky na konce všeho krásného, milovaného... bohužel všichni bez rozdílu.
13.03.2015 22:51:14 | Nikita44
To máš pravdu, myšlenky cestují všelijakými zákruty i tudy.
13.03.2015 22:55:37 | A42
tak to je ,to je život....děkuju za hezký komentář:-)
13.03.2015 22:47:33 | Nikita44