Tajemství Roseonu

Anotace: ...růže teď kvetou..a zase se ptaly, kde tvoje růže...

.
Dlouho předlouho dotýkalo se tmavé němé růže
až trny životy ozdobily

Bálo se světla a ve tmách
nechávalo melodii
aby se zhášelo pro nepoznané
ráno

pro úsměv u kašny
zpěvem orosilo sten

Spílalo ve ztracenkách - hvězdách
šeptajících ze střech
třpytících svá rozcestí do oken
proč šedobílým oblakům
klesají

děti fontány toužící chránit příběh sfér

Chtělo mne snad bránit
před tíhou trestů
nebe
když Amienna chřadla a chřadla!?

*
Strach rozmáčel můj život
ač volalo jsem pít
nikdo neslyšel

Chtělo jsem vzít
prázdné lesní studánky a poslat je k anténám
na nichž Eliášovy ohně tančí
jak malý ledový bůh

Nevšiml si

Pod křížem ležící
žádal vrbovou paní
ať mu dovolí probudit uvězněné copánky vod

Posbíralo jsem v nadějích kvítka vratiče
Na louce touhy poprosilo ospalý jitrocel
zná-li k domovu petrklíčů kód

Divil se nenápadný
sběratel jitření
skromné řeči uvadlých sněženek

Vtom cosi procitlo a věneček s červánkovou vůní
skrytou mezi modra dalekých přání
vzalo zrcadlivé hladině a poslalo taj dál po vodě
zraněné
osudem holčičích zaklínadel..

~~~ Pluj si pluj ty můj věnečku
~~~ jsem čekanka u ohrad
~~~ jestli básní? Má ovečku?
~~~ Proč chodí na hrob usínat?

Zavládla arktická cesta a zima zůstala
skrz polární lesky
se soby i medvědy
s vytím uzamčených lišek

Volají po slunci
Uvidí-li pod ledem? - Neuvidí?!

~~~ Živote
~~~ nechá tě proplout k moři?
~~~ Ne?
~~~ To dřív stone v hlubině šípkového prince

*
Zvedneš-li věneček snivé řeky - Roseon
a snad jako jitrocel zničený mrazem
mlčky zeptáš se
-
Proč posíláš pro mne – neznámého
jenž ztrácívá se
záchranný kruh
-
představím Tě
svítání..

je
živý
člověk zná ač narodí se jednou
a dál budu tiše
vnímat dík
že jsi…

*
---------- Dlouho předlouho dotýkala se tmavé němé růže
---------- až trny životy ozdobily

---------- Bála se světla a ve tmách
---------- nechávala melodii
---------- aby se zhášela pro nepoznané
---------- ráno

---------- pro úsměv u kašny
---------- zpěvem orosila sten

---------- Spílala ve ztracenkách - hvězdách
---------- šeptajících ze střech
---------- třpytících svá rozcestí do oken
---------- proč šedobílým oblakům
---------- klesají
---------- děti fontány toužící chránit příběh sfér?

--------- Ne!
----- Ne..
-- ne
---------- Jsem nevděčná indiánka
---------- opakuji tvá blouznivá slova

---------- Ty víš
---- víš..
---------- co je vodopád za básní
---------- když dává znamení
---------- slzám v mé tvé ruce

---------- aspoň na chvíli
---------- vznést se

---------- Prosím - Vznést..

---------- Být jahodová tmavovláska
---------- v marmeládách
---------- na políčených rtech
---------- přilepíš se - Varuji tě!!

---------- Dělám se nedostupnou
----- chci totiž
-- aby
- jediný verš.. patřil.. jenom nám

*
Dlouho předlouho dotýkal se tmavé němé růže
až trny životy ozdobily
-
Přinesla jsi celou louku
léčivých květin
pro potrhané rybářské sítě
ač jsem dávno nelovil

Nemám totiž slov
když mi ladíš na vlnách
s křehkostí své vděčné vůně
a pak mi zmizíš
v šumotu
aby rty svítily v horečkách
z malířky v srdeční krajině

Jen pro nás

svlékávají se z citů pod lucernou
zatímco vlajícím šálám
sněží z očí
iniciály rozsypaného taje

Bohužel..

Já se tenkrát rozhodl
pro častá zklamání
zaslíbit srdce mrazu
a ne tobě
malé sněžence
smutnící s prstýnkem o máji

Nejsem ledový bůh
ale obyčejný člověk
Onemocněl..

Vanul ke skalám
za polární kruh
arktické hvězdičce říct
Pojď..
přitom víš..

tajemství Roseonu

je to cos volala do větru
abych tam sám nechodil
abych Ti přece rozuměl
- muže na pólu nečeká
království spícího slunce ale bouřící sníh

Měla jsi pravdu

Proto se teď dotýkám
tmavé němé růže
.