Stigmafunk

Anotace: Krátce po půlnoci, velká excitace mne svírá a hoří mi na hrudní destičkách, https://www.youtube.com/watch?v=ck8sTWnY4ng&index=8&list=PL7B6006C39240D380

'Reasembláž mého destruovaného Já'

 

'Všechno akcelerovalo z počátečního bodu vesmíru' zaslechli studenti v celokovových slitinách myriád nekonečných varn rodících se vesmírů.

 

'Zase jsi mne zastihla nepřipraveného, měla jsi vysvětlit něco o mětodě, metodě ve které jsi zanechala víc než otisk své práce a myšlení'

 

'Jsi pouhá nicoměrná blána na pergamenu rodícího dynama se obrovské skalární veličiny, měla by jsi přestat s vycházením na světlo a ohnout své pohnutky'

 

'To vše tě dělá naprosto licoměrným, jak je možné, že nedokážeš filtrovat a cenzurovat své pochody ukryté hluboko pod slupkou tak zvané mysli nebo toho co se za ni nebo za nás vydává'

 

'Nejsnadnější způsob jak překlenou obrovskou mas expandující energii je vyjít dál do prostoru, který samotná se rozpíná a zanechává tak implodium otisků mezi tebou a vším co vystihuje atmosféru mezi napětím mozků a tkadlcem téhož formátu reality, který přijímáme tím co jsme a co nás definuje'

 

'Kdyby jsi už laskavě přestal produkovat a plýtvat kinetickou a lidskou energii na amnestii fraktální, virální a detonační, experimenty toho a onoho typu a vetkal svoji energii a potenciál do užitečnějších, konzumnějších a materiálně utilitárnější činností, mohl jsi mít dost materiální energie, destilované v pěnězích, aby jsi vytvořil opravdový film'

 

- Myslíš amatérský Film, film s velkým F, film promítaný před lidma, jako skutečnýma lidma, lidma svobodně a kriticky uvažujícíma, lidma střežící svůj čas, svoji osobní estetiku, svůj autentický vkus, vyznání, barvu kůže, hlas a možnosti pohybu prostoru a v čase a před plátnem a po něm, vše stříbrné polotekuté v plodnosti světla, promítačky a zjevení.'

 

- Myslela jste Váš amatérský film představený při příležitosti tohoto mezigalaktického planetárního audiovizuálního a tanečního festivalu, explorace světla a dalších dekád scény...nepokračujte, setkáte se s nedostatkem technických možností, znalostí a repertoáru sociálního a organizátorského spektra...což však neznamená, že se nemůžete zúčastnit'

 

 

'Vysvětlete nám laskavě co máte na mysli' řekla mladá reportérka po chvíli usilovného přemýšlení a docilování jejich uvážlivých a pečlivě zvolených otázek, které s odmrštivou odpovědí dostala zpět s naprostou prsní precizitou chirurga a optometristy jazyka a jeho užívání a prostorové koncentrace'

 

'Očividně si zvykáte na nové koncepty a máte stálo radost se učit nové věci, nápaditost Vám nechybí, ale co s vámi, je možné Vás připravit na mód profesionální produkce, zázemí, zde u nás máme, je to jen na Vás, zdali podstoupíte onu záležitost, podrobíte se řádu a vašim možnostem a začnete se u nás učit a zdokonalovat na široké paletě nástrojů, přístup je ryze individuální, jak je vidět, máte na to buňku a odhodlání Vám nechybí...'

 

'Všechno lze obejít, říká si mladý mozek, který s grandiózní energií prochází různé kinetické vnitřní juxtapozie a těší se až dojde další stanice svého úkolu, není těžké jej přímět, aby to bral jako své poslání, svoji nově nalezenou notu pro kterou se zrodil, to ano, vše stačí na to aby si jej někdo všimnul, jenomže co jeho nedostatky, znáte jej natolik, abyste nám o nich pověděl, řekněme co nejpečlivěji, neb ten tvor měl odjakživa problémy s trpělivostí, ryzím klidem, vytrvalostí a houževnatostí, je však náladový, často negativní, protivný, líný a protiřečí si, dost často dokonce lže, využívá manipulativních technik a je dost sobecký, dokáže jej naladit hudba, klasická i elektronická, poslouchá velké spektrum hudby, je vybíravý, nikoliv ryze vytříbený, stále hledá nové možnosti a hlodá svůj přístup k akademismu, kde se setkal s nepochopením, ale i svým nekvalitním osobním přístupem, svou malou připraveností a obeznámeností s náročnou trasou vysokoškolského studia, k této kapitelo se nerad vrací, neboť mu působí rozpaky a navrací jej citlivému médiu'

 

'V tématech lásky je obeznámený s jejím materiálním i duchovním principem, v obou trochu pokulhává, neboť si nalhává, že je možno lásku získat bez vynaožené energie, a to je ta největší chyba, lásku lze pochopit a procítít, projít si jejím polem, jejím postavením, jejím teplem, barvou a vůní, vše je v její moci a v jejím dosahu, tak se rodí známost, nové pole zkušenosti, nové radosti a rozkoše, počitky a elementární vesmírné částice jak je známe dnes i neznáme zítra...'

 

'V mátohách své existence často chyboval, snažil se vyskočit nad laťku na kterou neměl, nebo měl příliš pochybností a různých chyb a než by si to uvědomil, stát nad sebou samých, aniž by se poznal takovým způsobem, jakým to umožňuje umění, film, literatura, extáze prožitku, spontání tanec, lázeň radosti, pocit libosti nebo nelibosti...'

 

'Jeho cíl je spontáně dosáhnout vykoupení, za pomocí své snaživosti, vytrvalosti a odhodlání, to je trochu idealistické nemyslíte? Možná, ovšem kdo by se hnal za něčím jiným než majetkem, mnoho lidí se snaží něco vytvořit, napsat scénář, natočit film, vyklepat román o svém životě nebo o fantastické fikci, která se zrodí v hlavách, v jejich imaginaci a to jim poskytuje dočastnou satisfakci, všichni jsou de faktu individualisté hledající satisfakci, hodnotu, životní jistotu, nebo trocha toho ulevení od strasti, utrpění, životních nesnází, milodar slunce, přírody, energie, vodu a jídlo...'

 

'Dokážete to tak přesně popsat a přitom jste v tom vyrůstal, zlomil se váš přístup k oboum rodičům, nebo vás něco v dětství ochromilo natolik, aby jste nebyl schopen zralého a dospělého růstu ve společenském žebříčku, na stupnici lidského ega, v tom vyprahlém pokoutném hřišti našich snah a nalézání, při tom všem, při vší úctě k vašim literárním snahám, už jste se pokusil stvořit něco pořádného, nikoliv podřadného, nedokončeného, něco skutečně co by mělo spád, trvání, hodnotu, chytlo za srdce a rozproudilo mozek novými nápady a otázkami, to sebemotivace je největší bič, v tom se musíte nalézat, v tom nacházet jistotu, v tom psaní, konstantním uvažováním nad sebou a nad věcmi, všechny ty reflexe opodstatněné zralým uvažováním a neustálým zhodnocováním svého života a své životní situace...'

 

'Váš zásadní problém byl v tom, že jste neměl komplexnějšího analytika než jste vy sám, měl jste jen kolem sebe pár známých bez hlubšího psychologického průniku, bez průrvy do Vás samých, do niterného spektra, prožitků, emocí a snů, a to jsou všechno věci, které jste pozorovat, nějak s nimi vycházel, skutečné poznání přichází až po vytrvalé práci, velké odvaze a opravdovosti k sobě samému na své cestě na svém zrajícím jádru osobnosti, která byla tolikrát narušena zejména po prožitcích z drogami a omamnými látkami, ožná byste nám o tom životním obdobím mohl říct něco víc, představte si, že jste na drogové poradně, vyprázdněte svoji zkušenost papíru, uvolníte se, zde ji mnoho lidí číst nebude, najdou si Vás, pokud se proslavíte, možná si Vás vyhledají, ale budete spíše okrajovější záležitost, alternativní spektrum, cizorodější těleso na tomto světě a v tomto malém českém rybníku, nicméně milované i nenáviděníhodné, jako každé další jiné, inteligentní těleso, s tváří člověka, čtyřmi končetinami a dvojděložným mozkem plným nápadů, erupcí a nadčasovosti, nebo přemáháte snad, přehmaty a co ty drogy, co ...?..

 

 

'Drogy mám rád v souvislosti s hudbou, se sebou samým, s akcemi různého typu, jako například elektronické taneční akce, ovšem ty začali o něco později, má první zkušenost s alkoholem nastala na střední škole, kdy jsme se dostali k lahvince vína a flašce vodky, tu nám koupil někdo starší v blízkém supermarketu, pil jsem jako o duši a alkohol mi tu duši skutečně vzal, tím sem se provinil, dělal přestupky, byl zatčen policií, doma mne čekal výprask, hanba, zvracení do vany, úplný klistýr emocí a zvratů, nečekanosti, pocit mdloby, šílené omámení, nechutenství k jídlu a spoustu dalších věcí, které se s alkoholem pojí a vždy pojit budou, ona ta kocovina samotná je taky stav k nezadržení, člověk otrávený čeká až bude pomalu zase fit a schopný normálně fungovat, schopný se postavit na nohy a vidět svět zase těma zdravíma, normálníma očima, jenže normální oči to se lehce řekne, že...'

 

Odhlídne k oknu a zastaví se na sošce velkého totemického hrdiny z archaického rozjímání. ' A co váš vztah k dalším drogám, lehkým drogám zejmána omamným látkám, ty vás hodně poznamenali je to tak ? Ono to tak asi skutečně je, víc než si dokážu připustit, to období uběhlo z pohldu dneška ohromně rychle, jako by se nahromadilo všechno co se mělo dostat na povrch, jenže se dostalo již moc brzy a z toho vznikla ta velká předpojatost vůči mne samému, jako bych se měl znát, jenže to přebíhám pěkně popořádku, aby to bylo učesané,...učili mne šlukovat na středí škole, na gymplu, tam se chodilo do lesíka, ta tráva byla děsně slabá, ale pamatuji si, že jsem jednou po pár potazích přišel domů, sednul si k počítači a tam nastala nějaká změna, nedokážu přesně definovat jaká, čas se zpomalil, jako by mne to vracelo zpátky, nalezl jsem tam nějaké rozhraní, ale rychle to vyprchalo, ten moment prchání a ztráta sebe samého, to mne poznamenalo, nedokážu říct jestli víc pozitivně nebo negativně, prostě jsem to pořád já, jenže už dlouho se měním v nějakou nelidskou entitu, nebo to je to nezdravé uvažování o světě, hodně komiksových šílenců, ztřeštěných filmů, extrémní kondenzované hudby a milování, sex mi vzal identitu, holky, děvky se o mne třeli za jedinou noc...'

 

'...Už aby jste přešel i k dalším drogám, býval jste po marihuaně  unavenější, rozptýlenější a tak trochu vyjetý...? Z kolejí, ze životní reality, to ano, ona taky marihuana byl posvátný prostředek, lék tišící bolest, hodně jsem toho o ní načítal a přítelkyně na to téma teď dokonce píše bakalářskou práci, tak jsem ještě s ní částí své duše na výšce, alespoň rok to tak bude, pokud nevycestuji do zahraničí a nenajdu si práci v cizím městě, kde by bylo však všechno těžší a snánět si kontakty a věci by rovněz stálo za výzvu, to všechno během několika měsíců...'

 

' ..To ano, ale vše je zvládnutelné, vše se dá prožít, projít zjistit, člověk tak zapracuje na svých kvalitách a nedá najevo své diskvalifikce, které utrpěl, často při traumatech, nebo při různých zážitcích s drogami, vyvtělení, nebo momenty kdy se jakoby rozdvojí, myslíte schozofrenii, že v jeho hlavě žije více bytostí, více entit, říkejte si tomu jak chcete, lámete chleba na špatném místě, tato individualita je dokonale zdravá, dokáže vystupovat pod více osobnostmi na jednou a to zvlášť na veřejnosti, nemá strach vystupovat před lidma, změnit tvář hlas a odvahu a říct co dokáže vyjádřit nebo projevit se tak jen málokdo...'

 

' Ano v určitých částech osobnosti se nalézám v jiných ne to je právě ten vesmírný paradox, vesmír je plný paradoxů, chcete o tom žvanit, nebo tento nudný, autonomní monolog rovnou implementujete do hotového filmového scénáře, jsme tady přece abychom točili filmu, vytvářeli k nim hudbu a obohacovali sebe a svět, tím, že si myslíme a děláme to co myslíme a děláme a proto jsme rozhodnuti se dokonale poznat abychom věděli co od sebe můžeme čekat absolutního a dočastného na hierarchii energií, lidí a studnice všech potenciálních počitků a prožitků...'

 

'Svět nění továrna na splněná přání, je to jednoduše klec, bouda pro nás stavitele pro nás ničitele, ať už jste kdokoliv děláte cokoliv, ať už třeba posloucháte techno jako já v přítomném okamžiku, přicházíte na chuť repetitivnímu vzorci dopadajících pístů, kopáků bot, různě velké bojiště bubnů palic a viditelností zvukového rozsahu...To je tak co bys měl vytlačit, vyklestit své zvyky, své návykové vzorce chování, které tě stahují, nemůžeš tak jít dál, dosáhnout svého maximálního potenciálu, svého autonomního rozvoje, který tě žene vpřed ta motivace, že se staneš lepším člověkem, rozdáš víc lásky, víc úsměvů, více hudby a více tvořivého potenciálu, to je co mne zajímá a co miluji na tom objevování, sdíléní, rozdávání...jenže rozdej se a veď lidi vpřed, je to jen čin říkáš si, kus slova, veď mne vpřed, jsem svobodný, tak svobodný...'

 

' Jako tehdá v tom lese, kdyby jsi měl analyzovat všechny své rauše, přijít tomu jednání, chování a myšlení na chuť znovu už by si bilancoval s protichůdnými dispozicemi názorů a myšlenek než předtím co vznikali, bylo by to rozdílné, nebo by jsi udělal totéž...? Vždy by jsi byl pro kosmické jednání, nebo hudební akci, která by zahrnovala nespoutaný tanec...ještě jednou, můžeš popsat nepříjemné pocity, které u tebe vyvolávala marihuana? To můžu, je jich celá řada, pamatuji si, že mne namlouvala, že jsem šílenec, měl jsem sociální fóbie, paranoiu a halucinace a to i sluchové, to bylo něco velmi rozmanitého a hlubokého a doteď toho využívám na cestě tvořivosti, ale to co vytvořím není často jen pozitivní a radostné, líbí se mi i rušivé vlivy umění, distrakce, abstrakce, surrealismus, futurismus, cyberpunk, moderní směry které přesáhli sami sebe, je možné o nich hovořit zapáleně a věnovat se jim propadat diskriminaci jednoho a druhého...pověz mi tedy o dalších nepříjemných věcech co tě potkali...kouřil si marihuanu a jezdil si v autě a chytili tě, je to tak ? Ano, musel jsem si tím projít, abych se vzchopil, hodně mi pomohla přítelkyně, abych si vydělal na pokutu, sehnal si brigádu a tak, nyní jsem z toho venku, řidičák mám zpátky, ale jsem tím poznamenaný, už bych neřídil bezprostředně po tom co si zahulím jointa, ta marihuana už mne tolik nevzrušuje, jsem z toho potom malátný a nedokážu se soustředit na to krásné co je okolo, to ve mne předtím vzbuzovala spojovatelku s přírodou a tou tvořivou energií, ona v tom je pořád to ano...jenže má to nějakou ústřední myšlenku, to co se pořád snažíš vyjádřit, skulpturu, tělo na tělo, transcendentální pojetí vesmírného těla, extáze, exaltace prožitku, kaleidoskopické moaré, učedníci kosmického výtahu...všechny ty koncepty, kde jsi k nim přišel a co tě  knim váže, proč se nevzdáš té snahy se projevit, být vyjádřen...? '

 

 - Máš na mysli snahu tančit pro energii, probudit novou energii, probudit novou energii v člověku, který ani netuší že ji má, že má a může mít natolik bohatý a vnitřní život, kdyby se jen podíval do svého nitra, vstřebal tu negativní bytost a proměnil ji n pozitivní, to mám zaručeně nejsdílnější trip na lsd, kdy mi do života vstoupil člověk, který se o mně dozvěděl z videí a vypověděl mi celý jeho osud vstoupil do mne, vysvětlil ten přístum, můj stín a touhy, radost, rozkoš, jasnozřivost, transformaci, vše jako by vládl slovem odjakživa, byla to nádherná bytost s lehce sebedestruktivními sklony a to mne vedlo dál, už jsem ho mnohokrát neviděl, ale mělo to mnoho azurových okamžiků, dal mi více než já jemu, byl jsem sdílným a tichým společníkem, přetvářel energii na dobrou náladu, on to viděl, vše se tak událo, jsem prostý, když se vyjadřuji prostě a pravdivě teče to ze mě, on to viděl, bojoval s negativní energií a přístupem, potom se spálil a nejspíše na to doplatil, jenomže já si troufám bojovat s tím vším okolo, ale bojím se nejvíce ze všeho nějak bojovat se sebou samým..'

 

'Čeho se ještě bojíš, můžeme skončit nyní a pokračovat zítra kdyby sis to přáll.. to je v pořádku tohle je důležitější než spánek, je třeba příjít dovnitř a zaklepat na své zakalené štěstí, tam se skrývá poezie a v poezii nácházím hodnotu, zároveň se ji bojím obhájit, miluji její sdílnost a její velkou vnitřní sílu, to Lidství o to tady podle mně jde, Vesmír je nějak napojený na naše lidství, s tím to zvedá naši pozornost k němu a on zase k nám a komunikuje na mnoha úrovních na mnoha kanálech, vše je nějak propojeno a ten okamžik kdy si to uvědomíš se nazývá prozření, už nejsi připojený k tomu egocentrickému módu a vnímáš tu celou vesmírnou krásu trvání v hudbě, symfonii, běžných počitcích, v každém vlákně, v každé kapce, pohybu, otevření se světu, tam to nalézáš, pro to se budíš....však to nepohasíná...'

 

'Ale jednou taky budeš muset chodit do práce, víš, teď je to jiné, ještě něco sis naspořil, ale brzy už zase nebude nic a ty si musíš uvědomit, že pokud se chceš bavit a žít si jako dospělý, musíš jako dospělý vydělávat a chodit do práce, své roky studií jsi zanechal daleko za sebou, už na střední si tvořil videa a to tě stále drží, jenže nejsi na té úrovni, že by ses tím uživil, nebo se dostal na lepší školu, někam kam by ses hnal, to už jsi měl udělat dávno, pořád jen sníš a tak jsi zakrněl na svých nejlepších letech, jenže tvůrčí Odyssea nikdy nekončí, jsi stále tím samým Viktorem, jsi slammerem, celé město o tobě ví, že jsi slammoval na té kopuli, předtím jen osobně v Olomouci, je to něco co tě definuje, co je na tvé cestě co hledáš, být viděn, myšlen, vyjádřen, skandován, milován a zatracován...'

 

'A tak to tady máme, jaké to asi je být zrozen pro slávu, být obdivován a napodobován, jaké to je zjištění, ke kterému dojdeš po dvou hodinách sebeanalýz a nových myšlenkovoých proudů, podvědomé asociace se rodí, kdysi ses o ně tolik zajímal, hrály ve tvém životě skutečně větší roli než si myslíš, vyhledával si je i vyjadřoval, nyní ti má vyjít báseň v knize, tvůj experimentální film promítali v Praze na festivalu studentských filmů, končí ti léta studenta, je čas se přihlásit na pracovní úřad, nebosi lépe sehnat práci, do té se však zdá, neženeš, jsi klidný, dnes v noci si klidný, tvoje budoucnost je jinde, tam v tom obraze, v té hudební lince, v těch paradoxech života a vesmírných cest, jejich slučování, jejich rozlučování, harmonizování, to je krásná myšlenka, harmonizování lidské rasy...je to potřeba?' 

 

- Je trochu naivní nad tím přemýšlet, ovšem ne méně skličující. Lidská rasa byla od pradávna konstruována nějakým vyšším smyslem. Nerostla pro krásu, spíše pro zabíjení, drancování a zotročování. Dlouho trvalo než si dala absolutní priority do pořádku. Vše ve vesmíru má nějaký smysl, nějaký řád. Ten řád je kosmický, lidský, makrořád a mikrořád. Je mnoho, co si lidé mezi sebou povídali od počátku, počátku našich dní. Naše dny nebyly od počátku světlé. Světlá byla ta krásná siluleta slunce, jenže spalující. Spalující jako život sám. A tak se Člověk mnohokrát spálil. O svá úskalí, o hory svých limitů, o svou vlastní nicotu a nevidomost. A rostl, rostl do bodu kde je dnes. Naučil se mnoho vyrobit a mnoho sestrojit. Mluví o superčlověku, vyšší inteligenci a genetické modifikaci. Jenže v něm pořád třímá ten neandrtálec s nižšími instinkty, s pudovým aparátem a žijícími problémy, které se rodí a vykvétají jako myšlenky v hlavě. Tao je destruováno, nikdo neví kde je a co je, není jej, nelze jej popsat ani uchopit. Všechny hluboké myšlenky mají svůj počátek. Všechny už byly projevem jednoho. Na počátku musel být první vesmírný beat, takt, ta krása roznětu, rozletu, všechny částice se vydali ke svým koncům, myšlené jako počáteční radost, expanze světla, rodiště všech nápadů a představ, znovu a znovu mizejících a objevujících se. Ty zlaté spojovací dálnice našich pocitů, propojitelnost našich emociálních proudů, synchronizací, našich rozzářených hlav, vibrací, skladů harmonie, lásky a radosti. Vše podléhající všemu a zároveň jakoby ničemu. Cítil jsi to když jsi byl ještě malé dítě a teď se k tomu vracíš, vracíš se k tvořivé esenci. Když na ni myslíš děti od vedle promlouvají a baví se, houpají se a vykřikují cosi o čarodějnicích, bojích s nepřáteli o tom až si budou zase hrát. Tvořivý je tanec, tvořivá je láska, tvořivá je jednota v mnohosti, rozmanitosti člověka, jeho vzývání vrcholů a zatracování proher a dna, každé dno má sebou i něco z povrchu, je to spirála, proto to rondó, maestro našich projevů, naší srovnávací s dráhy Osudem, s přízní, s Bohem.'

 

'Den kdy nalézáme božství, svoji esenci, svoji hudebnost, ryzí pojetí člověka,

 den kdy se vracíme ke své podstatě, den kdy udeříme lásku na hlavičku,

 den kdy se probudíme vedle toho koho milujeme,

 

 den kdy poznáme jaké je to být sám

 den který se zdá být nekončícím dnem

 den pro který jsme se zrodili

 

 den pro který bychon zemřeli

 den krásnější než noc

 noc krásnější než den

 

 noc krásnější než všechno co zabíjíme

 noc kterou chováme v lásce

 noc delší než syntetické medové plástve

 

 noc ve které zazní techno a hladké vibrace lásky

 noc pro kterou všichni zase oslavíme hudbu

 noc ve které se najdeme tisícekrát a zase ztratíme

 

 noc která je hlubší než studna všech studní

 noc kdy si nás najde metafora

 noc kdy přestaneme myslet

  

 noc kdy se staneme opravovým spisovatelem

 noc kdy nic nezůstane stejné

 noc kdy dosedají víčka a ty začínáš věřit

 

 Noc kdy uvěříš svým snům

 To je noc opravdové jistoty

 To je noc pro kterou se vyplatí žít

 

 Noc pro kterou se vyplatí žít

 To je ten Příběh

 To je ta Noc

 

 Hlubina bez příčin

 Láska bez hranic

 

 Vše ve všem

 

 Amen - us

 

 

...

 

...

 

...