Návštěvnost
Slib
Slib
Ještě doznívá ozvěna
lámajících se třísek lítosti
opuštěné stěny rezonují slovy
které někdo kdysi
v y s l o v i l
V mezerách smutku
se přikrčil slib
společného doživotí-
-v údivu nad tím
co je možné slíbit
aniž by jsi to
sám sobě
vlastně
d o v o l i l
......
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNikitko, včerejšek je jen vzpomínkou dneška... ale snad je lépe žít pro zítřejší sen :-)
Moc hezky píšeš :-)
04.07.2015 08:59:23 | Helen Zaurak
Moc děkuji Helenko:-)
04.07.2015 09:38:56 | Nikita44
slib společného doživotí...krásná...pro onu tajemnost...úsměv.z.
03.07.2015 11:09:13 | zdenka
....nebo společného snu:-)děkuji Zdeni
03.07.2015 13:48:06 | Nikita44
Paul Verlaine kdysi napsal do neformálního prohlášení Prokletých básníků:
".. My básníme odstínem, nikoli barvou..." Tvůj text, Niki, ovšemže i jiné básně z jindy, jež posíláš světům po kobaltově modré hladině Literu, jsou sytými odstíny nálad, intuic,prozíravého, zár. smutného i laskavého vidění a vytvářejí svou osobitou kadencí, zlehka, leč citlivě, načrtnutou kresbou, právě ten magický mezi-prostor, kde zahlédáme obrysy skutečnosti vesmírů duše..
..Verlaine, Baudelaire, Reverdy Prevert, Šiktanc..by z Tebe měli radost
a přes časová rozpětí věků Ti podávají ruce / MLČ..NIC NEPŘEHÁNÍM !..:-) /
ST :-D
02.07.2015 18:18:20 | Frr