Báseň z rotačky

Chladivá řeka v parném létě
laskavě laská mezi prsty,
nabízíš tolik krásy, světe,
bez nichž by byl život pustý.

Jistý čas nejsem lvem salónů,
ani nechodívám bosý v květech,
dostávám lekce - to bez pardonu,
má kštice pouze stříbrem kvete.

Apeluji na Vás: „NA ZNAČKY!“
Zapadá slunce za kmeny bříz,
diváky zřím - schází divačky,
ani pivo nemá správný říz!

Dnes věru není nic, jak má být,
proto si obléknu jednu z říz,
do kreseb ukryji svůj um i cit,
vám ponechám jednu z rotačky...