ROMANCE VE STÍNECH

Zval jsem tvoji báseň ve vítr
abys mi ji dala v bárce s nebesy

Chtěl jsem jít sněhem víly krajin
i odstíny múz
v poklidném čekání čtení
v nové a jediné stránce

Tvůj diář opodál zrcadlil večerní přání
zatčené na okraji
slovy
kdybychom já a ty
zkusili svou volnost věnovat
u kárových oken
pochytat ji spolu

Sladce

Šeptala jsi dlaní k zulíbání
uvidíš to se změní
budeme
oba šťastní v duze solitaire
srdcový kluk už věří

tam doma
tam v podkroví vítr nefičí
tam na hotelové římse pěniččin úděl píše Luny svit
Ona a On budou střežit šeptání vesmírem

.

Přespříliš něžně
vzala jsi moji ruku
k doteku hypnotiků tvých hebkých stehen
ojíněných v jemných mřížkovaných sítích
abych po liniích
pírkem vítal podkolení lem

abych lýtkům pevně držících rosný vzdech
odemkl tisknoucí se kmit
až k řetízku románské bohyně

polibku na kotníku

nesmící tě dnes bosky uložit
nesmící ze tvé lásky do smutných voliér…

díval bych se díval v zelenkavých šerech
přeléval se v lávě vášně
ve tvém podpaží hledal i zpověď rositele
že chtěla jsi to výš

Ve křížovém podhradí rozevírat benátskou růž
a vyvábit jezdce pohlazením

když jazykem jsi osvěžila svůj pastelový ret
i já jsem osvěžoval tvůj

a blíž to skončí
to již stačí…
bílá pěničko na římse zůstaň s námi potichu…
Ona je teď můj svět

Odložila jsi noční tonikum posmutnělá že není

Vzkřísila bys i ticha společného
Ty zlá baletko úniků

I fialový oceán chtěl znát
vlnku copánku tmavovlásky
aby na šíji se chvěl mrazivý moment rozfoukaného

Abych modlil tvým červencem
a sál i tvůj oheň
korálových básníků ňader
na nichž ulpělo tvoje
Pocukruj
vetkáván ladně
ve sníh vnitřních jasů tajících strunami noci

noci v níž naše doteky
běžící rozjiskřených mil
věnovaly své srdce v propletení uhýčkaném

to ono tepalo...

Zůstaň…zůstaň!
Pojď dál a toulej se mnou
než soumraků tvář v nás tmavá zář rozkřičí...

I pěniččin pel se stane pláží
zaklínačem bouřek
se ztraceným rájem
chci abys ji měl v záblescích pobřežního majáku

Neodolal jsem slečně proměn..
a v poslední den dovolené
též dovolil ti vznášet se zády nad střelcem
dovolil ti kroužit
půlnočním chladivým leskem
aby tvé vzorované nožky obklopující esence
parfémovaných sil ženoucí nás do žen
nezmizely v otisku smývaného moře

a tvůj sen proměnil se v oddanost

později na lících
v prchavé a ztracené emoce krůpějí
tak stejně slané a marně poztrácené do písčitých cest...

Snad měl jsem říct už nejezdi koně štíhlá cizinko
ve hvězdách ve večerních jasmínech
nám nepatří to nebe ani souhvězdí
To se nám jen zdá o svobodě
To se ti jen mihla slza stříbřící mech
To láska…bose na kameni v řece
nesmí potkat rohy času v bianco úsvitech ani na tvé krajce
italské čarodějce

Odejdi a nech…

Leč sivost pěnice chtěla
andělskou melodii střemhlavě křídlit
a nad ní teď vídáme dravce

a proto mlčíme..
už známe trest citového hřmění

Přimhuř oči
budu ti číst..vždyť víš..nemohu ti slíbit
…